Slavnost Nejsvětější Trojice B 2018

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."

Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

EVANGELIUM Mt 28, 16-20

Slova svatého evangelia podle Matouše.

   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Ve scénce z biblických postaviček vidíme Pána Ježíše, jak posílá své učedníky. Zapamatovali jste si, děti, co je posílá dělat? Je to přesně to, co dělá církev od té chvíle až dodnes a věříme, že to tak bude až do konce času.  Je to jednak získávání nových učedníků. To se děje tím, že církev hlásá radostnou zvěst o tom, že Ježíš za nás zemřel a vstal z mrtvých. Potom je to druhé – ti, kteří tomu uvěří, jsou přijati mezi Kristovy učedníky křtem ve jménu Otce, i Syna, i Ducha svatého – tak křtíme i my dnes. A potom je to třetí – aby ti, kteří byli pokřtěni, se učili žít novým životem, tak jak nás to Pán Ježíš naučil. Ale to hlavní je úplně na konci – Pán Ježíš slibuje svým učedníkům, a nám taky, že s námi vždycky zůstane. Učedníkům možná to, co jim Ježíš řekl, aby konali, vždycky nepůjde úplně dobře – například žít tak, jak nám přikázal, nám někdy jde těžko. Ale i kdybychom všechno pokazili, tak Pán Ježíš s námi vždycky zůstane, protože On je věrný a On nic nepokazí.

Milí bratři a sestry,

U příležitosti dnešní slavnosti Nejsvětější Trojice se můžeme zamyslet nad jedním velmi známým obrazem stejného jména -  ikonou Nejsvětější Trojice od středověkého ruského ikonopisce, mnicha Andreje Rubleva, kterého pravoslavná církev uctívá jako svatého. Bylo by sice lépe, kdybychom onu ikonu měli nyní všichni před očima, ale je natolik známá, že to snad půjde i bez ní.

Je dobře známo, že zobrazení Nejsvětější Trojice ve východní ikonografii - a to už dávno před Rublevem - vychází ze starozákonního  příběhu o Abrahámovi a Sáře, které přicházejí v Mamre navštívit tři hosté. Jejich totožnost je zahalena tajemstvím-na ruských ikonách jsou zobrazováni jako andělé. Abrahám a Sára jim přinesou chléb, mléko a pečeného beránka a na oplátku jim hosté zvěstují, že Sára -ač v pokročilém věku-bude mít syna, a že se tak splní Hospodinova zaslíbení. Na Rublevově ikoně sedí tyto tři postavy s křídly v kruhu kolem stolu, láskyplně se dívají jedna na druhou a svými těly vytvářejí vnitřní prostor tvaru kalicha. V jeho spodní části je stůl, na něm mísa s beránkem a pod ní, v podstavci stolu, malý obdélníkový otvor. Abrahám a Sára v obrazu úplně chybí, ačkoli na ikonách před Rublevem se oba ještě vyskytovali, jako malé postavy v dolní části scény.  

Rublevova ikona nám symbolickým jazykem pootvírá tajemství Nejsvětější Trojice, tajemství Lásky tří božských osob, které z nich tvoří jednotu. Avšak ikona zároveň ukazuje ještě jinou skutečnost - povolání každého člověka vstoupit do této intimity Božího vnitřního života, tak jak o tom hovoří i dnešní liturgické texty. 

V evangeliu dává Vzkříšený svým učedníkům úkol jít, získat za učedníky všechny národy a křtít je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Jiný český překlad - ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého - možná ještě lépe vyjadřuje to, co v nás působí svátost křtu.  Každý člověk -jako osoba-je pozván účastnit se společenství lásky tří Božských osob. Svatý Pavel o této skutečnosti hovoří jako o daru Božího synovství, daru Ducha, schopnosti volat Abba, Otče! a spoludědictví s Kristem. Jsme přijati do Boží rodiny: stáváme se syny a dcerami Otce, bratřími a sestrami Syna a zároveň mezi sebou. A spojuje nás láska Ducha svatého.  

Na Rublevově ikoně je toto místo pro každého člověka v malém obdélníkovém otvoru ve stole uprostřed postav, pod mísou s beránkem, která naznačuje, kdo nám do tohoto místa sjednal přístup. Rozjímání ikony má končit právě zde, tím, že člověk v duchu sám projde touto vstupní branou dovnitř, že na toto místo sám vloží svůj život. Zároveň si v tuto chvíli můžeme uvědomit platnost posledního verše druhého čtení: Musíme však jako Kristus trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Známy holandský autor duchovní literatury, otec Henri Nouwen,  to v jedné meditaci popisuje těmito slovy: Uvědomuji si, že tento obdélníkový otvor mluví o úzké cestě, která vede do Božího domu. Je to cesta utrpení.

Není to pesimistický a neradostný závěr. Je to konstatování reality, sestoupení z nebe zpátky na zem, aby dnešní promluva nepůsobila až příliš neskutečně. Do účasti na společenství Boží trojiční lásky musíme dorůst, v reálném světě, tady a teď, skrze všednost s jejími problémy, stereotypy, ohroženími, bolestmi, kdy se nám často zdá, že Bůh je daleko a naši bratři a sestry se jeví spíše jako cizinci. Kéž ale při tom všem neztratíme ze zřetele nádherný cíl, který nás čeká, protože Bůh je přes všechny problémy věrný a plní svá zaslíbení.