sobota 3. března 2018


3. neděle postní B 2018


1. ČTENÍ Ex 20, 1-17

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
   Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
   Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
   Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
    Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.
   Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
   Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
   Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."


Žl 19 (18), 8. 9. 10. 11 Odp.: Jan 6, 68b
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.


EVANGELIUM Jan 2, 13-25

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
   Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?"
   Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím."
   Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?"
   On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.


Slůvko pro děti:

Máme zase po týdnu překrásnou scénku z biblických postaviček – myslím, že je to jedna z nejpovedenějších, kterou jsme tady zatím měli. Vidíme, že Pán Ježíš je opravdu naštvaný, a hodně. Přitom ti všichni, kteří tam prodávali, patřili vlastně k chodu toho chrámu, zvířata se obětovala Hospodinu  a ve směnárnách se měnily římské mince za místní peníze, které jediné bylo možné dávat do chrámové pokladny. Přijdeme tomu na kloub, když si přečteme, co o tom píše svatý Lukáš: tam Ježíš říká, že chrám má být místo, kde se modlí, ale oni z něho udělali lupičské doupě. A to nám může připomenout, abychom na to dbali, když přijdeme do kostela nebo sem do kaple: ne že bychom tady něco prodávali, ale můžeme třeba dělat hluk, bavit se, nebo dokonce (ale to se snad neděje) hrát hru na mobilu nebo něco podobného. A tím vším moc rušíme ty, kteří se chtějí modlit.





Milí bratři a sestry,

V evangeliích se setkáváme na každém kroku s tím, že Ježíš něco udělá či řekne, a vzápětí následuje konstatování, že ‚jeho učedníci tomu neporozuměli‘, nebo tomu neporozuměl někdo jiný. A v dnešním evangeliu jakoby Ježíš toto všechno dovršil a zpečetil posledním, velmi nápadným činem a velmi nepochopitelným výrokem o zboření chrámu - alespoň na veřejnosti, neboť jeho úplně poslední a úplně nejvíce nepochopitelný skutek se odehraje jen ve společnosti Dvanácti ve večeřadle, kde svým učedníkům umyje nohy a dá jim jíst a pít své tělo a svou krev.  U svatého Jana je sice tato scéna na začátku, jako jeho druhý zázrak po Káně Galilejské, ale u synoptiků je vždy až na konci, poté, co Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, aby tam daroval svůj život.

Chrámový prodej není žádná chaoticky vzniklá tržnice, která využívá nahromadění velkého počtu lidí na jednom místě a je chrámovými autoritami s nelibostí trpěná. Všechno, co se tam prodává, bezprostředně slouží chrámovému provozu-zakoupená zvířata jsou vzápětí obětována a směnárna slouží k výměně římské okupační měny za místní, kterou jedinou je možné platit do chrámové pokladnice.  Ježíš svým činem jakoby zpochybňoval samotnou funkci chrámu jako místa zákonitých obětí Hospodinu. Proto se ho Židé ptají, odkud bere právo takto jednat. A jeho odpověď je úplně stejně nepochopitelná, jako jeho skutek.

K pochopení, a nejen tohoto Ježíšova výroku, ale všeho, co dělal a říkal, dojdou jeho učedníci až poté, co Ježíš vstane z mrtvých. Až teprve v tu chvíli jsou s to pochopit, až teprve z perspektivy Ježíšovy smrti dává učedníkům smysl všechno, co před velikonocemi dělal a říkal, i to, co je psáno ve Starém Zákoně.

Svatý Pavel v prvním listě Korintským hovoří v podstatě o tomtéž: pro ty, kteří jsou povolaní, je ukřižovaný Kristus Boží moc a Boží moudrost. Ti, kteří zůstávají ve starém pochopení věcí,
nemohou Krista ukřižovaného nikdy přijmout, protože z hlediska jejich logiky je nepochopitelný. Lidsky viděno je kříž ztroskotání, každodenní zkušenost nás přece učí, abychom to s láskou k bližnímu příliš nepřeháněli a zařídili si život podle normálního mírně kultivovaného sociálního darwinismu, kde vítězí síla a chytrost, a jenom silní a chytří přežijí. Lidsky viděno je Ježíš idealista, jehož přístup k životu je chvályhodný, ale prakticky nepoužitelný. Hledáme-li pouze lidskou moudrost, jako Řekové, nebo máme-li hotový a předem daný obraz Boha jako Židé, jsme odsouzeni k tomu, abychom Ježíšovým slovům a skutkům neporozuměli-abychom i my byli uraženi nebo abychom to pokládali za hloupost.

Způsob, jakým prožíváme půst, se pro nás tedy může stát i měřítkem naší víry ve Vzkříšení, které budeme zanedlouho slavit. Jestliže vidíme sebe, druhé lidi a svět kolem nás optikou Vzkříšení, jestliže je pro nás Kristus ukřižovaný Boží moudrost a Boží moc, smysl postu se nám stane zřejmým- a také vše, co s ním souvisí, včetně sebezáporu, účastí na křížové cestě a jiných věcí, které vypadají nepřívětivě a tvrdě. Pokud toto vše vidíme spíš jako otravnou křesťanskou povinnost, jako něco, co je třeba přetrpět, zatímco nevěřící si dál vesele užívají, půst nepůst, nic jsme pořádně nepochopili, jsme na tom vlastně stejně jako oni pohané z listu Korintským.  Musíme pak znovu zažít Ježíšovu smrt a vzkříšení, abychom si, jako učedníci, uvědomili co se tím chce říci, a abychom uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Žádné komentáře:

Okomentovat