1. neděle postní B 2018

1. ČTENÍ Gn 9, 8-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
    Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.


Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: srv. 10
Odp.: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní!
    Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
    Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
    On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.


EVANGELIUM Mk 1, 12-15

Slova svatého evangelia podle Marka.

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
    Když byl Jan (Křtitel) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."

Slůvko pro děti:

Co to znamená obrátit se, jak k tomu Pán Ježíš vyzývá? Dá se to vysvětlit na navigaci v autě: když se odbočí špatně, a jede se někam jinam, než leží cíl, tak některé GPSky hlásí třeba za sto metrů na kruhovém objezdu - otočte se. Obrácení znamená, že se vrátím zpátky na cestu, kterou jsem ztratil - protože kdybych se nevrátil, tak se nedostanu do cíle. My se chceme dostat do cíle našeho života; do Božího království. Někdy ale ztratíme cestu, a proto se musíme obrátit a jít zpátky, dokud ji zase nenajdeme.

Milí bratři a sestry,

   Jedno z poselství dnešních čtení je motivace k dobrému prožití postní doby, která je ještě skoro celá před námi. Ve všech čteních je více či méně vysloveně přítomné drama, které ale končí pokojem a radostí – a tušíme, že to oboje k sobě patří; že by bez dramatu pokoj a radost vlastně nebyly.

První čtení se odehrává bezprostředně po opadnutí vod potopy, která začíná v knize Genesis už o tři kapitoly dříve. Noe, jeho rodina a zvířata, která do archy vzal, se zachrání jako jediní z celého stvoření. Hospodin pak s Noemem uzavírá smlouvu, že zemi již nikdy potopou nezničí, a na znamení této smlouvy sklene duhu – což je silný symbol míru, stejně jako předtím holubice, kterou Noe vypustil a která se vrátila se snítkou olivy v zobáčku.

   Ve druhém čtení z prvního listu apoštola Petra se zase hovoří nejprve o Ježíšově utrpení a smrti, ale potom o jeho vítězství, které je zároveň zprávou o spáse všech: nejprve ‚duší uvězněných‘-čímž se autor dotýká tajemství Ježíšova sestoupení do pekel o Bílé sobotě – a pak i adresátů dopisu, když uvěří a nechají se pokřtít. Voda (potopy), která (tehdy byla) předobrazem křtu, i nyní vám přináší spásu, říká autor listu.

    Nakonec v evangeliu – a zde už se dotýkáme toho, co bezprostředně souvisí s naším postním snažením – Ježíš prožívá drama svého pokušení na poušti, ale hned poté odchází hlásat radostnou zvěst: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království, obraťte se a věřte evangeliu.

    Ve všech dnešních textech je tedy svým způsobem přítomné zaslíbení dobrého konce našeho půstu. A zároveň je to výzva, abychom jej brali vážně, a abychom si také připustili, že má charakter duchovního boje, jakkoli toto sousloví možná dnes slyšíme neradi. Máme se s pomocí Ducha svatého pustit do boje se vším, co nás odvádí od Ježíšovy lásky, co nás vrhá do vnitřní nesvobody, sebeuzavřenosti a nakonec smutku. Víme velmi dobře i z prosté lidské zkušenosti, že mnohem větší radost máme z toho, co jsme nedostali zadarmo, ale co jsme si museli vybojovat nebo na to trpělivě čekat – sportovci na zimní olympiádě jsou dobrý aktuální příklad. Pokud budeme postní dobu poctivě prožívat, čeká nás na konci veliká radost a hluboký pokoj. Naše Velikonoce budou takové, jak se na ně připravíme.