Svátek Svaté rodiny B 2017

1  1.  ČTENÍ Gn 15, 1-6; 21, 1-3 

Čtení z první knihy Mojžíšovy. 

   Hospodin se obrátil na Abráma ve vidění těmito slovy: "Neboj se, Abráme, já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká."
   Abrám řekl: "Pane, Hospodine, co mi dáš? Nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer." Abrám pokračoval: "Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu."
   Tu mu Hospodin řekl: "Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit."
   Vyvedl ho ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat! " - a dodal: "Tak (četné) bude tvé potomstvo!" (Abrám) Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
   Hospodin navštívil Sáru, jak slíbil, a splnil Sáře dané slovo. Sára počala a porodila Abrahámovi v jeho stáří syna, jak to Bůh předpověděl. Abrahám dal svému narozenému synovi, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. 2


Žl 105 (104), 1-2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 7a. 8a
Odp.: Hospodin sám je náš Bůh, pamatuje věčně na svoji smlouvu. 

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, hlásejte mezi národy jeho díla. Zpívejte mu, hrejte mu, vypravujte o všech jeho divech!
Odp. 
Honoste se jeho svatým jménem, ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina! Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář!
Odp. 
Pamatujte na divy, které učinil, na jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomstvo Abraháma, jeho služebníka, synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Odp. 
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení, na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, na svou přísahu Izákovi.
Odp. 


2. ČTENÍ Žid 11, 8. 11-12. 17-19 

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
    Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. I Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: 'Od Izáka budeš mít potomky.' On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.


EVANGELIUM Lk 2,22-40 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

   Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: 'Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.' Přitom chtěli také podat oběť, jak je nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
   Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný a očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch svatý. Od Ducha svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal ho do náručí a takto velebil Boha: “Nyní můžeš, Hospodine, podle svého slova propustit svého služebníka v pokoji, neboť moje oči uviděly spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.” Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli. Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: “On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duši pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.”
   Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
   Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Život Simeona a Anny jsou příkladem jedné vlastnosti, která je dobrá, ale málokdo ji už dneska má. Víte která? Možná vás to napadne, když prozradím, jak to vypadalo na poslední hodině náboženství před Vánocemi. Nechlubím se tím ani trochu, protože to tak dělají všichni, asi všichni, kdo učí náboženství; ale děti dostaly na konci hodiny malý dárek a v něm bylo samozřejmě něco dobrého na zub. Ale i když jsem říkal, aby se pokusily si to nechat až pod stromeček, tak se většina ani nepokusila, a to dobré hned zmizelo, takže se některé děti modlily závěrečnou modlitbu s plnou pusou. Už víte? Je to trpělivost. Simeon a Anna ji měli přímo svatou – nevzdali čekání na Mesiáše, i když trvalo celý jejich dlouhý život. Ale o to větší z toho měli pak radost. Když ale neumíme čekat a chceme všechno hned, tak pak žádnou radost mít nebudeme – vy děti, i my dospělí.

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu přinášejí Josef a Maria malého Ježíše do chrámu, aby jej zasvětili Hospodinu. Jsme stále ještě na úplném začátku Ježíšova příběhu, a také příběhu celé Svaté rodiny. Skrze Simeonovo proroctví je Josefovi a Marii dáno nahlédnout do budoucnosti, byť - jako v každém proroctví - jen v náznacích a skrytě. A v tomto proroctví se vzájemně proplétá velká radost í velký smutek, je zde zároveň zaslíbení i předpověď těžkostí. Simeon velebí Boha za to, že uviděl Spasitele, že zaslíbený Mesiáš již přišel - potud ještě panuje velká radost. Ale Maria pak slyší slova, která předznamenávají kříž: On je dán k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i Tvou vlastní duší pronikne meč.

V této souvislosti a také v souvislosti s dnešním svátkem Svaté rodiny jsem si vzpomněl na společné přípravy snoubenců v brněnském děkanátu, které jsem jako kaplan u svatého Tomáše míval na faře u sv. Jakuba, ještě než se tohoto úkolu ujalo Centrum pro rodinu a sociální péči. Měl jsem v rámci nich na starosti setkání, při kterém jsem se snažil snoubencům vyložit průběh celého obřadu udílení svátosti manželství a zejména obsah a smysl svatebního slibu. Vždycky jsme se zastavili u oné věty ze svatebního slibu, kdy si snoubenci slibují, že spolu ponesou dobré i zlé až do smrti. Pokud toto konstatování domyslíme až do konce, svírá se při něm srdce. Vždyť co může být to zlé – tedy to těžké a nepříjemné, to, co se může ve vztahu stát i nesnesitelným břemenem? Co všechno může celý život přinést? Naštěstí to většině snoubenců v dané chvíli nedochází - počet svateb by byl pak asi ještě výrazně nižší, než je teď. Většina párů před svatbou jsou mladí krásní lidé plní sil, kteří se upřímně milují a věří, že společný život budou zvládat i s problémy. To, co těžkého až k neunesení může manželství a rodinu postihnout, se člověk dozvídá pak až po nějaké době trvání manželství ve zpovědnici.

Na konci první verze svatebního slibu, po slovech o nesení všeho dobrého a zlého až do smrti, jsou však slova k tomu mi dopomáhej Bůh. A tohle je jistě nejdůležitější věta svatebního slibu (a je to také podstatou toho, co se stane při následujícím požehnání manželům). Bůh, věčná a nekonečná Láska, musí být nakonec pramenem a silou každého manželského vztahu. Bez milosti Ducha svatého nám zbývají pouze naše lidské síly, eventuálně podpora ze strany druhých lidí, nebo společnosti - jenže tato poslední skutečnost, podpora rodiny ze strany společnosti, je, jak všichni víme, v dnešní době v těžké krizi.

V tuto chvíli se můžeme vrátit k dnešnímu evangeliu. Maria by lidsky vzato nemohla Simeonovo proroctví unést. Jen v síle milosti mohla nakonec dokázat, už po Josefově smrti, stát osamělá pod křížem svého Syna. Mariino zobrazení jako Sedmibolestné – s ne jedním, ale sedmi meči v srdci – naznačuje symbolicky plnost bolesti, kterou musela Nejsvětější Matka vytrpět, a kterou by čistě lidsky nebyla schopná unést. Přeji vám tedy, milí manželé a milé rodiny, abyste s Boží pomocí ve vašich vztazích počítali a toužili po ní, protože Bůh vám tak jistě vyjde vstříc. A vy pak budete mít větší šanci unést společně všechno dobré i zlé, co přijde.