Slavnost Matky Boží Panny Marie 2018

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

   Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám." 


Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a 
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám! 

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp. 
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp. 
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp. 


2. ČTENÍ Gal 4, 4-7 

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry! 

     Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha. 


EVANGELIUM Lk 2, 16-21 

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

     Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. 
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pastýři poté, co došli do betlémské jeskyně, vyprávěli o tom, co jim řekl předtím anděl.  A vypadá to, že tam nebyli jen oni a Svatá rodina, ale i další lidé. A ti se podivili. Ale Maria udělala něco jiného – rozvažovala o tom, a to znamená, že o tom přemýšlela. A taky v tom se od ní můžeme učit. Představte si třeba, že dostanete ve škole špatnou známku-to je taky událost, i když smutná. A můžete se k tomu postavit tak, že řeknete mamince a tatínkovi – Já se divím, jak se mohlo stát, asi mně paní učitelka nemá ráda. Ale můžete se nad tím taky zamyslet a třeba zjistíte, že se příště můžete líp naučit.

Milí bratři a sestry,

    Včera skončil vánoční oktáv, vlastně jakási na týden prodloužená neděle, den radosti z toho, že se Bůh stal pro nás v Kristu člověkem. A dnes si připomínáme Pannu Marii jako jeho Matku.

    Dnešní liturgické texty však o Marii hovoří velmi stručně a skromně – pasáž z listu Galatským, vlastně nejstarší zapsaný text o Panně Marii, se zmiňuje pouze o tom, že když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy. A pak v evangeliu čteme jen to, že Maria to vše uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.

    Tato skutečnost je však zcela v souladu s celkovým vyzněním evangelního svědectví o Marii, tak jak je ve zhuštěné formě čteme v Mariině Magnificat. Maria je pokorná; sama se umenšuje, aby dala prostor Ježíši. Maria přijímá Ježíše, dává mu v dětství a dospívání veškerou potřebnou lásku a péči a pak jej nechává konat, kázat a prožít to vše, co se má v jeho příběhu stát. Sama ustupuje do pozadí, ačkoli, jak víme, jí to stojí spoustu bolesti. Možná nejsilnější moment je v tomto smyslu místo ve 3. kapitole Marka, kde Ježíši oznamují, že jeho matka a jeho příbuzní s ním chtějí mluvit, a on říká: Kdo je má matka a moji příbuzní? A pak svou matkou a svými příbuznými nazve své učedníky, kteří jsou kolem něho.

     Mariin příběh a její postoj může být inspirací a útěchou třeba pro rodiče, kteří se vyrovnávají s odchodem svých dospělých dětí z domu a mnohdy i s tím, že samostatné životní volby a důležitá rozhodnutí jejich dětí nejsou v souladu s tím, co by si oni sami představovali. Ale může to být také inspirací i pro nás všechny ostatní, neboť na Marii vidíme, jaké je skutečné lidství, skutečné ‚bytí osobou‘.

     Asi před deseti lety, když jsem ještě studoval v Římě a připravoval se na kněžství, jsem zachytil v médiích zprávu o Jamesi Watsonovi, asi nejslavnějším biologovi 20. století, nositeli Nobelovy ceny, spoluobjeviteli struktury DNA, která je nositelkou dědičné informace. Watson tehdy na jedné přednášce prohlásil, že lidé pocházející z černé Afriky mají geneticky založenou nižší inteligenci než lidé evropského původu. Toto vyjádření ho stálo odebrání několika čestných doktorátů, a v rozhovoru pro jistý prestižní britský list řekl, že se prý od té doby stal ‚neosobou‘. Nikdo nechce vážně připustit, že existuji, posteskl si.

    Samozřejmě že Jamese Watsona z učebnic přírodopisu nikdo nevyškrtl - jeho jméno zná každý, kdo někdy studoval biologii na úrovni střední školy. Toto jeho vyjádření ale dobře ukazuje charakteristický postoj současného člověka. Máme za to, že naše identita je nevyhnutelně spojena s tím, jak jsme přijímáni a oceňováni druhými lidmi, jak jsme populární nebo užiteční, jestli jsme v něčem dobří. Naše pojetí osoby je závislé na tom, zda jsou na nás na pódiu světa zaměřeny reflektory. Za dob mého kaplanování u svatého Tomáše jsem si v kruhu svých blízkých jednou před Vánoci s úlevou oddechl, že nebudu mít na Štědrý večer půlnoční mši svatou, která měla být v přímém přenosu na ČT2. A jednou z reakcí byl údiv, proč že nechci být v televizi. Je to přesně jako s maskami v antickém divadle, z něhož také pojem osoba pochází. Řecké prosópon a latinské persona vlastně znamenají být před očima druhého a znít skrz. Antičtí herci si nasazovali masky, aby je bylo v amfiteátru lépe slyšet a také aby zaujali maskou, která měla leckdy bizarní podobu.

    Maria ztělesňuje úplný opak – je osobou ve smyslu komunikace, vytváření společenství lásky a bytí pro druhé - bytí pro Ježíše a pro celý svět, kterému Ježíše darovala. Se svobodou od sebe samé se stává malou, odchází mimo záběr reflektorů – a tak se podle evangelia stává po Ježíši první v nebeském království.