Slavnost Narození Páně, ve dne – 2017

1.     ČTENÍ  Iz 52,7-10

Čtení z knihy proroka Izajáše.

Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98

Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte! Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem!

2.     ČTENÍ  Žid 1,1-6

Čtení z listu Židům.

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

EVANGELIUM Jan 1,1-18

Začátek evangelia podle Jana.

Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Dnes se v evangeliu mluví hodně o světle, a to slovo souvisí s jiným slovem – schválně, jestli na to přijdete, dělá to paní učitelka ve škole, když chce, abyste věděli něco, co ještě nevíte… Je to sloveso vysvětlit. A taky říkáme, když něco pochopíme, že se nám v hlavě rozsvítilo.  A poslední věta dnešního evangelia, kdybychom ji přeložili víc doslova, má asi tenhle význam. Ježíš, když přišel na svět, tak nám vysvětlil, kdo je jeho Otec. Jinak bychom to nevěděli, nebo bychom si museli něco vymýšlet. A máme z toho velikou radost, protože Ježíš nám vysvětlil, že Bůh je láska a milosrdenství.

Milí bratři a sestry,

   Druhé čtení a evangelium shodně hovoří o narozeném Kristu jako o vysloveném Božím slovu, které Otec posílá světu. Kdybychom však nyní toto téma rozvinuli, mohlo by nám uniknout poselství prvního čtení, z proroka Izajáše, které hluboce souvisí s právě skončeným adventem. Protože byl advent letos kratší než obvykle, možná bychom se k němu mohli v tuto chvíli trochu vrátit.

   Z úryvku knihy proroka Izajáše, který jsme četli, vyzařuje obrovská radost. Autor popisuje atmosféru dychtivého vyhlížení, netrpělivého čekání na chvíli, kdy už se zaslíbení splní.  A když už je jasné, že ta chvíle nastává, všichni jsou plni štěstí:  Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Celá scéna je situována do svatého města Jeruzaléma, které toužebně čekalo na spásu, protože bylo v troskách a vypadalo to, že ho Hospodin opustil. Právě zde vidíme souvislost se slovem z téže knihy proroka Izajáše, které jsme slyšeli v adventu, když jsme zpívali rorátní zpěvy: Opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný, to místo Tobě zasvěcené, dům Tvé slávy, kde ke chvále Tvé zpívali otcové naši.

   Ona jásavá radost, kterou má Jeruzalém z příchodu Boží spásy, velmi těsně souvisí právě s časem čekání a pokorného vědomí toho, jak na tom město ve skutečnosti je.  Přeneseno do naší situace - naše vánoční radost z narození Spasitele je přímo úměrná tomu, jak jsme prožívali adventní čas.

   V prostředí, v němž žijeme, je právě tohle extrémně obtížné. Máme dojem, že když něco chceme, tak není potřeba čekat, protože si to přece můžeme pořídit hned, pokud na to máme, nebo pokud si na to vypůjčíme. Komerční advent se tváří již od konce, nebo spíš od poloviny listopadu, jako by Vánoce již byly zde. A zejména, možná že vůbec nemáme životní pocit jako obyvatelé zpustošeného svatého města Jeruzaléma. Máme dojem, že se nám daří celkem dobře, že jsme v pohodě a všechno zvládáme - nebo se tak alespoň tváříme, protože to tak přece má být.

    Jenomže pokud advent prožíváme takto, onu opravdovou vánoční radost ze zrození Spasitele prostě mít nemůžeme, proteče nám mezi prsty. Na chvilku ji možná nahradí radost z dárků a z rodinných setkání - a nic proti tomu, jenomže taková radost možná není úplně hluboká ani úplně trvalá. Ta opravdová vánoční radost je darem, který se sice dává zadarmo, ale na jehož přijetí je třeba se připravit – čekáním, touhou a pokorným uznáním toho, že Boží spásu potřebujeme. Kéž na to v příštím adventu nezapomeneme.