pátek 24. listopadu 2017

Slavnost Ježíše Krista Krále A 2017



1. ČTENÍ Ez 34,11-12.15-17

Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Hospodin:
    "Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.
    Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.
    Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly."


Žl 23 (22), 1-2a.2b-3.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.
Odp.
Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši, vede mě po správných cestách pro svoje jméno.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři a sestry!
    Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil.
    On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřítel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.


EVANGELIUM Mt 25,31-46

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.
    Tu řekne král těm po své pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.'
    Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?'
    Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.'
    Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mé, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.'
    Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?'
    On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.'
    A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Pán Ježíš nám dnes v evangeliu říká, že budeme jednou souzeni ze skutků lásky. Proto je důležité se celý život učit milovat – a zabere to opravdu celý život, protože to není snadné. Jak se to můžete učit vy, děti, když jste ještě malé? Malými skutky lásky. Třeba pomoct mamince v tom, co už dokážete; nebo neodplatit něco nepěkného, co vám udělá nebo řekne třeba spolužák ve škole.  


Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium, i když jsme je již slyšeli mnohokrát, by nás stále mělo spasitelně zneklidňovat. Kritérium soudu je absolutní míra lásky, která nehledá sebe, a to nás vždy vyvádí z našeho falešného klidu a spokojenosti se sebou. Uvědomujeme si, že naše spása naprosto není něco samozřejmého a předem daného; připomínáme si všechny promarněné příležitosti, to vše, co shrnujeme pod konstatování, že nekonáme, co máme konat.
   První čtení a žalm nám ale připomínají, že Soudce je zároveň, nebo ještě předtím, Pastýř. V prvním čtení je podobný seznam, jako v evangeliu, seznam těch, kteří jsou v nouzi, kteří potřebují pomoc. Pastýř sám bude hledat ztracené, přivede zpět rozptýlené, obváže zraněné a posílí slabé.  Dostáváme se zde k úplně prvnímu kroku, který je třeba učinit, abychom jednou stáli po pravici Soudce – je třeba uznat, že potřebujeme Pastýře a Lékaře, že jsme sami v nouzi, ztracení a zaběhlí.
   Není to vůbec jednoduché, neboť v atmosféře dnešní doby máme spíš tendenci naše vlastní zranění skrývat. Kdysi, už před delším časem, mi někdo říkal, že ve Spojených státech existuje v podstatě jen jediná možná odpověď na otázku ‚Jak se máš?‘  Kdo neodpoví  Mám se skvěle, nebo dokonce řekne  Nestojí to za nic, je považován za zralého k ulehnutí na psychoanalytické lůžko, neboť s ním jistě není něco v pořádku. Nechceme naše zranění a problémy ukazovat druhým lidem, neboť přece musíme být šťastní, výkonní a úspěšní v konkurenčním boji. Možná, z určitého úhlu pohledu, je snazší konat dobré skutky podle dnešního evangelia, než uznat poselství prvního čtení, že sami potřebujeme pomoc – neboť charita je v módě, a kdo pomáhá potřebným, může si do seznamu svých pozitivních vlastností, jako je úspěch a bohatství, ještě připsat filantropii. Jenže tohle má s opravdovou láskou pramálo společného.
     Každý si své rány nosíme, víme velmi dobře, že je máme, ale nechceme je odhalit, protože je druzí lidé většinou zneužijí proti nám. A pak jsou zranění, o kterých nevíme, nebo je za zranění nepovažujeme – největší z nich se týká právě onoho kritéria Ježíšova soudu, je to naše zranění hříchem, egoismus a neschopnost milovat, neschopnost vyjít ze sebe – všechno to, co považujeme za výhodu, za známku zdravého sebevědomí a podmínku životního úspěchu.
    Abychom však byli ze všech těchto našich ran uzdraveni, potřebujeme je ukázat lékaři. Potřebujeme péči pastýře, i když přiznat si, že se podobáme zaběhlým a zraněným ovcím, je těžká rána našemu sebevědomí a pýše. Jinak totiž nebudeme sami opravdových skutků lásky schopni, protože nám bude chybět základní předpoklad, totiž soucit. Ten získáme právě jen skrze vědomí, že zranění a potřební jsme všichni, sice každý jinak a jinde, ale bez výjimky.
   Nemusíme se bát naše zranění Ježíši nastavit, neboť On nás nesoudí ani ničeho nezneužije. Navíc, On sám je raněný, neboť na sebe na kříži bere všechna naše zranění, a Jeho soucit je bez konce.


Žádné komentáře:

Okomentovat