sobota 22. července 2017


16. neděle v mezidobí A 2017

1. ČTENÍ Mdr 12, 13. 16-19 

Čtení z knihy Moudrosti.

    Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.
    Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.
    'Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný.
Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.



Žl 86 (85), 5-6. 9-10. 15-16a Odp.: 5a
Odp.: Tys, Pane, dobrý a shovívavý. 

Tys, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, všimni si hlasu mé snažné prosby.
Odp. 
Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, budou se ti klanět, Pane, a velebit tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy, ty jediný jsi Bůh.
Odp. 
Ty, Pane, jsi Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
Odp. 



2. ČTENÍ Řím 8, 26-27

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a ( Bůh ) , který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.



EVANGELIUM Mt 13, 24-43 

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
    Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: 'Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: 'To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: 'Máme jít a sesbírat ho?' On však. řekl: 'Ne.- Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.' "
    Předložil jim další podobenství:
    "Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích."
    Pověděl jim jiné podobenství:
    "Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo." To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: 'Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.'
    Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: "Vylož nám to podobenství o pleveli na poli." Odpověděl:
    "Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
    Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
    Kdo má uši, slyš! "
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:
Ježíš tím plevelem asi myslel rostlinku, která se jmenuje jílek mámivý, a patří k trávám, jako pšenice.  Ze začátku, když vyklíčí, vypadá k nerozeznání od pšenice. Pozná se, až když vykvete a vyžene klas. Proto Pán v tom podobenství říká, aby jeho služebníci plevel netrhali, protože ho prostě od pšenice nerozeznají a mohli by vytrhat i ji. Co je pšenice a co je jílek, se pozná až, když ty rostliny přinesou plody.

Milí bratři a sestry,
Podobenství o pleveli mezi pšenicí je jistě výpovědí o tom, jak je od sebe obtížné odlišit podoby dobra a zla předtím, než vydají plody, a že tedy není dost dobře možné uměle vytvářet společenství morálně dokonalých, neboť můžeme – současným jazykem řečeno – vylít s vaničkou i dítě.     V celku dnešních liturgických čtení  - a také v souvislosti s tím, co jsme slyšeli minulou neděli – však rozpoznáme ještě další význam tohoto podobenství: Dobro je silnější než zlo, a nakonec nemůže být zlem potlačeno.
Plevel, který nepřítel nasel na poli s pšenicí, může být na první pohled další ze skutečností, o kterých jsme četli minulou neděli a které ohrožují vzrůst a dozrání setby: nezoraná země, trní, ptáci, spálení sluncem. Liší se od nich ale tím, že zde už setba padla do dobře zkypřené půdy, a její vzrůst není už bezprostředně ohrožen. Služebníci mají za to, že plevel je příliš nebezpečný; mají zdánlivě oprávněnou a chvályhodnou obavu o osud dobré setby, a proto chtějí jít a plevel vytrhat. Odpověď hospodáře je ale jasným důkazem toho, že jeho dobré semeno nakonec vyroste, že má větší sílu než plevel. Hospodář ví, že jeho setba už jistě vydá užitek, a proto může na svém poli plevel nechat růst zároveň s pšenicí. Stejnou výpověď najdeme v prvním čtení z knihy Moudrosti: To, žes Pánem, činí Tě shovívavým ke každému. Ty, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce.
Ježíš pak ještě přidává dvě krátká podobenství, o hořčičném zrnku a kvasu, a také ta do tohoto tématu zapadají: Hořčičné zrnko je sice menší než všechna semena na zemi, může se jevit příliš malé a příliš málo životaschopné, ale nakonec vyroste a je větší než všechny zahradní rostliny. Kvasu je také na počátku v těstě maličko, ale nakonec všechno prokvasí.
Poselstvím dnešních textů není a nemůže být bagatelizace zla. Nesmíme si myslet, že máme zanechat veškeré snahy o polepšení, když tedy Boží království stejně nakonec zvítězí a zaplevelené pole vydá úrodu. Podobenství o pleveli mezi pšenicí nás zejména vyzývá k radostné a pokojné jistotě, že Boží plán lásky a spásy pro člověka a pro celý vesmír je nezvratný. Jak řekl svatý Jan Pavel II., moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než každé zlo, jehož by se člověk mohl bát. Obrazem takového strachu z toho, že by zlo mohlo zvítězit, jsou právě služebníci, kteří chtějí plevel rychle zlikvidovat, dříve než se, jak se domnívají, věci vymknou hospodáři z kontroly. Jenže ony se nevymknou, Boží království nakonec přijde.

Zadruhé si máme uvědomit, že se zlem máme bojovat a máme se snažit ho vykořenit, ale jen sami u sebe. Nemůžeme chodit plít na cizí pole, protože je neznáme a mohli bychom učinit víc škody než užitku. Vyvstává zde souvislost s Ježíšovým podobenstvím o třísce a trámu. Poměrně jasnou dělící čáru mezi dobrem a zlem můžeme vytyčit jen ve svém vlastním srdci - jen sami sebe a svůj vlastní příběh známe natolik dobře, že jsme toho schopni.  

Žádné komentáře:

Okomentovat