2. neděle velikonoční 2017

1. ČTENÍ Sk 2,42-47

Čtení ze Skutků apoštolů.
    (Křesťané) setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení.
    Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse.


Žl 118(117),2-4.13-15.22-24 Odp.: 1
Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův: "Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Vrazili do mě, abych padl, avšak Hospodin mi pomohl. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. Jásot ze spásy zní ve stanech spravedlivých.
Odp.
Kámen; který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Odp.


2. ČTENÍ 1Pt 1,3-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
   Bud' veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro vás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc (a vede) ke spáse, která se má ukázat (nyní) v poslední době.
    A proto budete potom jásat, i když vás snad musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti, až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.


EVANGELIUM Jan 20,19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
   Znovu jim řekl: "Pokoj vám! jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou." Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána."
   On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
   Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Slůvko pro děti:

Asi by se nám, milé děti, moc líbilo, kdyby se nám Pán Ježíš zjevil jako svatému apoštolu Tomášovi, a my bychom ho viděli. Možná by pak spousta věcí v našem křesťanském životě byla mnohem lehčí. Když k nám Pán Ježíš hovoří ve slovu Písma svatého, tak ho nevidíme, jenom slyšíme to, co se čte. A když se nám dává ve svatém přijímání, tak taky vidíme jenom chléb a víno.  Jenže Pán Ježíš říká Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili. Takže pokud je to tak; pokud věříme, i když nevidíme, tak jsme blahoslavení. To znamená, že jsme šťastní, protože Pán Ježíš nám slibuje opravdu velké věci.

Milí bratři a sestry,

Evangelní příběh o apoštolu Tomášovi, příběh vášnivého hledání pravdy, které Bůh vychází vstříc, je natolik silný, že bychom mohli na dnešním stole Božího slova snadno nechat nepovšimnuté další pokrmy.  Výpověď dnešního prvního a druhého čtení by nám ale neměla uniknout, protože se týká správného prožívání našeho křesťanství jako intenzivního života zde a nyní, ale zároveň s opravdovou a jistou nadějí v definitivní budoucí spásu.

Rovnováha obou těchto skutečností je velmi důležitá, protože upadnutí do obou extrémů může být snadné.  O nebezpečí prožívání náboženství jako opia lidu už bylo řečeno mnoho: v tomto pojetí je náš pozemský život vnímán jako trudná pouť slzavým údolím, kde na každém kroku hrozí nebezpečí, a my se utěšujeme tím, že až tuto pouť nějak přetrpíme, v nebi to bude mnohem lepší. V dnešní době ale zřejmě mnohem víc hrozí druhý extrém – život si lze zařídit natolik příjemně a zajímavě, že naděje na nebe úplně vybledne a už ji skoro nebereme vážně.

Dnešní první čtení popisuje život prvotní komunity krátce po vylití Ducha svatého, intenzivní život přítomného okamžiku, který se vyznačuje třemi základními prvky: modlitbou, sdílením ve společenství lásky a radostí. Je to způsob naplnění života na hony vzdálený představě, jakou o něm má konzumní individualismus, ale stejně tak na hony vzdálený představě trudné a smutné pouti slzavým údolím tohoto života, která má smysl jen kvůli cíli v nebi.

Druhé čtení z 1. listu Petrova pak zase klade důraz na křesťanskou naději do budoucna. Svatý Petr nám připomíná, že náš život zde a nyní, jakkoli je dobré a krásné ho žít, v sobě vždy ponese nenaplněnost, nedokonalost, že bude vždy poznamenán skutečností kříže. Vybudovat si nebe na zemi zkrátka není možné, ať se snažíme seč chceme. Slovy českého génia Járy Cimrmana, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Proto jsme vyzýváni, abychom nezapomněli, že máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví, které je pro nás připraveno v nebi, a proto nemusíme klesat na mysli, jestliže nás ještě nyní musejí trápit všelijaké zkoušky.  Tato naděje není opiem, není překážkou dobře žitého přítomného života - je naopak jednou z podmínek, za kterých je takový život vůbec možný.