Svátek Křtu Páně 2017

1. ČTENÍ Iz 42, 1-4. 6-7

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:

   "Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo.  Na jeho nauku čekají daleké kraje. Já, Hospodin, jsem tě povolal s láskou, vzal jsem tě za ruku, chránil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách."

Žl 29 (28), 1-2. 3ac-4. 3b+9b-10 Odp.: 11b

Odp.: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, vzdejte Hospodinu slávu a moc, vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu!

Odp.

Hospodinův hlas nad vodami! Hospodin nad spoustami vod! Hlas Hospodinův, jak je mocný, hlas Hospodinův, jak je velkolepý!

Odp.

Vznešený Bůh zaburácel hromem, v jeho chrámu volají všichni: "Sláva!" Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin jako král bude trůnit věčně.

Odp.

2. ČTENÍ Sk 10, 34-38

Čtení ze Skutků apoštolů.

Petr se ujal slova a promluvil:

    "Ted' opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.  Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel."

EVANGELIUM  Mt 3, 13-17

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?"

Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." I vyhověl mu.

   Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení."

Milí bratři a sestry,

   Předevčírem jsme slavili slavnost  Zjevení Páně, tedy jakési ‚zveřejnění‘ Ježíšova příchodu na svět, reprezentované návštěvou tří mudrců od Východu. Dnes děláme velký krok dopředu, přes celé Ježíšovo dětství a mládí, k zahájení Ježíšova veřejného působení.

   Tím, že se Ježíš nechává pokřtít v Jordánu od Jana, vlastně mění smysl Janova křtu. Kdyby to byl jen křest na odpuštění hříchů, jímž Jan pokřtil všechny před ním, pak by byla naprosto správná jeho námitka: Já bych měl být pokřtěn od Tebe, a Ty přicházíš ke mně?  U Ježíše však křest není událost obrácená k minulosti,  k odpuštění minulých vin, ale počátek toho, co hned následuje, toho, kvůli čemu přišel na svět. Ježíš jde po křtu v síle Ducha na poušť, a poté hned začíná kázat, uzdravovat a shromažďovat učedníky. Právě toho se týká Ježíšova odpověď Janovi: Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom splnili Boží vůli.

   Otec tedy nyní posílá Syna v síle Ducha, a křest v Jordánu je toho viditelným znamením. To, co je předmětem Ježíšova poslání, nám říká dnešní první i druhé čtení. U Izajáše jsme slyšeli, že Hospodinův Služebník přinese národům právo, otevře oči slepým, vyvede ze žaláře a z věznice ty, kteří bydlí ve tmách. Je to tedy předpověď toho, co Ježíš bude konat. A svatý Lukáš, ve druhém čtení, ze Skutků apoštolů, říká totéž ze zpětného pohledu, a zároveň znovu jako předpověď toho, co oslavený Ježíš bude od nynějška konat v síle Ducha, prostřednictvím své církve. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.

   Dnes si tedy připomínáme začátek Ježíšovy veřejné činnosti, a zároveň toho, co Ježíš konal, koná a bude konat až do konce času ve své církvi. A zdá se mi, milí bratři a sestry, že právě v současné době, v situaci, ve které se církev nalézá zde a nyní, je z tohoto seznamu Ježíšových činností třeba znovu zvlášť připomenout ona slova z prvního čtení: Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí.  V době, kdy v souvislosti s vírou a církvi používáme často slovo krize, nám Boží Slovo líčí Božího Služebníka Ježíše jako toho, který neodsuzuje a nezavrhuje proto, že naše víra je často slabá, že je promísena s pochybností a její prožívání naráží na tisíce překážek. Zůstaneme-li u příměrů z Izajáše, pak Ježíš se v nás doslova chytá stébla, chrání a rozdmýchává v nás každou jiskřičku víry a nesobecké lásky, i když to na první pohled vypadá, že uhasnutí je nezvratné.