2. neděle v mezidobí 2017

1. ČTENÍ Iz 49, 3. 5-6

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Hospodin mi řekl: "Jsi mým služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou."
Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou.
    Řekl mi (tedy): "Nestačí, že jsi mým služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se spása má rozšířila až do končin země."


Žl 40 (39), 2+4ab. 7-8a. 8b-9. 10 Odp.: srv. 8a+9a
Odp.: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu.
Odp.
V obětních darech si nelibuješ, zato jsi mi otevřel uši. Celopaly a smírné oběti nežádáš, tehdy jsem řekl: "Hle, přicházím.
Odp.
Ve svitku knihy je o mně psáno: Rád splním tvou vůli, můj Bože, tvůj zákon je v mém nitru."
Odp.
Spravedlnost jsem zvěstoval ve velkém shromáždění, svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!
Odp.


2. ČTENÍ 1 Kor 1, 1-3

Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
    Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista; a bratr Sosthenes členům církevní obce Boží v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, Pána svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.


EVANGELIUM Jan 1, 29-34
Slova svatého evangelia podle Jana.
    Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: 'Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.' Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu."
    A Jan vydal svědectví: "Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: 'Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.'
    A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:  Svatý Pavel píše křesťanům do Korintu a oslovuje je takhle: posvěcení v Ježíši Kristu a povoláni do stavu svatých. Co myslíte, děti, kdyby to dneska Pavel psal k nám do Žebětína a do Kohoutovic, napsal by to taky tak? Posvěcení v Ježíši Kristu jsme, protože jsme byli pokřtění. A máme být svatí? Ano! Ale nemusíme u toho vypadat jak na sto let starém svatém obrázku. Svatí budeme, když se každý den budeme učit mít rádi Pána Ježíše a druhé lidi.   

Milí bratři a sestry,

V dnešním evangeliu se jasně projevuje, že povědomí Jana Křtitele o Ježíši se formovalo postupně. Pro jeho pochopení je důležité si připomenout první část Janovy řeči, text, který dnešnímu evangeliu předchází: Jan hovoří s kněžími a levity, kteří se ho ptají, kým je; nakonec jim říká: Uprostřed vás stojí někdo, koho vy neznáte, ten, který přichází za mnou.

V dnešním evangeliu Jan dvakrát říká, že ani on ho dříve neznal. Není nám dnes pouze odhaleno, kdo je tento tajemný Někdo, ale Jan Křtitel svědčí i o tom, jak k tomuto poznání sám došel. Jeho svědectví o Ježíši začíná tím, že přijímá jako své poslání text ze začátku 40. kapitoly proroka Izajáše: Hlas volajícího na poušti: připravte cestu Hospodinu, urovnejte Jeho stezky.  Jan je tedy Božím slovem povolán ohlašovat definitivní Boží spásu, konečný příchod Jeho království, který je už blízko, i když Jan ještě neví, jakým způsobem či skrze koho k tomu dojde. Je také povolán křtem na odpuštění hříchů připravovat lid na tuto chvíli příchodu Království. Janův křest však není definitivním vstupem do tohoto nového prostoru spásy, je pouze přípravou, neboť Jan říká: za mnou přijde ten, který je silnější než já, on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.

Druhé Janovo ani já jsem ho neznal nám napovídá, jak mu byla Ježíšova totožnost nakonec odhalena: Ten, který mne poslal křtít vodou, mi řekl: na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým. Při křtu v Jordánu Jan poznává, že jím ohlašované Boží království přichází v Ježíšově osobě. V tuto chvíli již může říci: Hle, Beránek Boží, ten který snímá hříchy světa. To je ten, o kterém jsem řekl, že přijde po mně a že je silnější než já. A konečně: Já jsem to viděl a dosvědčuji: to je Syn Boží.

Janovo povědomí o tom, kým Ježíš je, nepadá tedy z nebe, je výslednicí jeho vlastního životního příběhu. Slova Písma a životní události se zde vzájemně doplňují a potvrzují. Janovo hlásání tak naprosto není šířením nějaké ideologie, vyčtené z knih, ale svědectví o tom, co sám zažil na vlastní kůži. Já jsem to viděl a dosvědčuji, říká Jan, stejně jako později apoštolové, kteří svědčí o svém setkání se Vzkříšeným.  A že je toto poznání plodem Janovy osobní zkušenosti, potvrzuje nepřímo i to, že později, při jeho pobytu ve vězení, prochází krizí. Jan se musí znovu skrze své učedníky tázat: Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?

Výpověď dnešního evangelia je tedy zřejmá: nejúčinnější svědectví o Ježíši je dáno zkušeností vlastního života.  Nejpřesvědčivější svědectví o moci Boží milosti a lásky zaznívá skoro vždy z úst lidí, kteří byli před svým obrácením lidsky vzato zcela na dně, na hranici naprostého zoufalství a smrti, například vinou nějaké závislosti. Takovému svědectví téměř nelze nevěřit, intelektuální námitky z akademických debat věřících s agnostiky a ateisty zde ztrácejí svou sílu. Možná nejkrásnější slova na toto téma napsal před lety německý teolog Karl Rahner:  Opravdu, můj Bože, pouhé vědění neznamená nic, nepůsobí nic než trapnou zkušenost, že takto nelze učinit skutečnost obsahem života…Jen zkušenost jasnozřivé lásky nechává má srdce přiblížit se srdci věcí…Jen to zakoušené, prožité a protrpěné dává vědění, jež nekončí zklamáním a nudou v zapomnění, ale naplňuje srdce moudrostí.