32. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ 2 Mak 7,1-2.9-14 

Čtení z druhé knihy Makabejské.

   Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso.
   Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: "Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit (božské) zákony otců."
   Druhý pak v poslední chvíli řekl: "Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony."
   Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, hned vyplázl jazyk, (který mu chtěli uříznout,) nebojácně vztáhl ruce (na oheň) a neohroženě řekl: "Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím." Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti.    Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: "Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude! "



Žl 17 (16),1.5-8.8+15 Odp.: 15b
Odp.: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.

Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, všimni si mého nářku, popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Odp.
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, nezakolísaly mé nohy. Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Odp.
Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj. Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Sol 2,16-3,5

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři !
   Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději - on sám ať vás potěší a utvrdí v každém dobrém činu i slovu.
   Bratři, modlete se za nás, aby se Boží slovo dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.


EVANGELIUM Lk 20,27-38

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: "Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: 'Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka. Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena.
   Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!"
   Ježíš jim řekl: "Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovní andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.
    A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o (hořícím) keři, když nazývá Pána 'Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým'. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Milí bratři a sestry,

   Jako každoročně na konci liturgického roku jsou tématem čteného Božího slova poslední věci – konečný osud člověka a vesmíru. Také dnešní čtení se týkají tématu vzkříšení mrtvých, ale skrze toto téma v nich lze postřehnout ještě jiné: postoj člověka ke skutečnosti víry, ať už v jakékoli otázce. Setkáváme se zde se dvěma krajními polohami, které bychom mohli nazvat skepsí a na druhé straně slepou vírou.

   Saduceové jsou příkladem oněch skeptiků. V Ježíšově době to byl jeden z proudů tehdejšího židovství, vázaný na chrámové kněžství. Saduceové - na rozdíl od farizeů - popírali existenci andělů a démonů a také vzkříšení z mrtvých. Začátek jejich disputace s Ježíšem dost připomíná známé otázky ateistů, které mají dokazovat logickou absurditu toho, čemu věří křesťané – například zda dokáže všemohoucí Bůh stvořit kulatý čtverec či něco tak těžkého, že by to sám nedokázal zvednout. Je celkem snadné si představit, že svoji myšlenkovou konstrukci o sedminásobné vdově pronášejí s ironickým úsměvem na rtech a s jasným přesvědčením o tom, že oni mají pravdu a že kdo věří ve vzkříšení, věří vlastně pohádkám a tudíž je to naivní prosťáček.

    Kdybychom se podívali na totéž místo – spor Ježíše se saducei  o vzkříšení – u svatého Matouše, našli bychom tuto Ježíšovu odpověď: Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. Tedy asi něco ve smyslu Všechno je jinak, neboť vaše logické úvahy jsou příliš lidské, a příliš lidsky chápete i svatá Písma-jelikož ona neznalost Písem u saduceů rozhodně neznamená, že by je nečetli. Jakoby Ježíš říkal, že saduceové ze svého myšlení zcela Boha vyloučili, i když se jejich úvahy týkají božských skutečností.

   Z tohoto pohledu se hrdinové prvního čtení – tři bratři, kteří umírají pro věrnost Zákonu – jeví jako naprostý opak. Odkládají veškerou lidskou kalkulaci a logiku, která by je musela nutit zachovat si život, a naprosto spoléhají na Boží moc a jeho zaslíbení. Až natolik, že nám jejich oddanost Zákonu musí připadat jako zbrklý, slepý fanatismus. Nezapomeňme, že jsme ještě ve Starém Zákoně a víra ve vzkříšení není nikterak postavena na onom Ježíšově. Z pohledu skeptika, ztělesněného saducejskou nevírou ve vzkříšení, se může zdát, že svůj život obětují vlastně hrozně lehkovážně a nepromyšleně - co když vzkříšení opravdu není? 

   Kdybychom, milí bratři a sestry, upřímně zkoumali sami sebe, možná se spíše najdeme ve skeptických saducejích nežli v bratřích z Druhé knihy Makabejské. Jsme děti své doby a kultury a o svou víru musíme svádět boj vnější i vnitřní, neboť skeptik a racionalista je nejen náš bližní, ale dříme i v nás samotných. Naštěstí je ale Ježíšova odpověď saduceům důkazem, že není nutno volit buď pouhý rozum, nebo slepou víru. Ježíšova odpověď potvrzuje to, co je součástí dobré a osvědčené tradice církve o syntéze víry a rozumu.  Ježíš se nebrání logickému uvažování - klidně a rozvážně klade v rozhovoru na stůl argumenty z téhož Mojžíšova zákona, ze kterého je čerpá i druhá strana. Spor se saduceji však posouvá na jinou rovinu, protože do pouze lidského rozumování vrací výpověď Písma a Boží moci, kterou saduceové vypustili.