17. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Gn 18,20-32

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

   Hospodin řekl: "Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět."
   Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: "Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých, chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?"
   Hospodin řekl: "Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých v městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu." Abrahám se ujal slova a řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?" (Hospodin) odpověděl: "Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět." (Abrahám) pokračoval v rozmluvě s ním: "Snad jich tam najdeš jen čtyřicet." Odpověděl: "Neudělám to kvůli čtyřiceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se můj Pán nezlobí a dovolí mi mluvit: Snad se jich tam najde jen třicet."
   Odpověděl: "Neudělám to, najdu-li jich třicet."
    (Abrahám) řekl: "Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet."
   Odpověděl: "Nezahubím kvůli dvaceti."
    (Abrahám) řekl: "Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset." Pravil: "Nezahubím kvůli deseti."


ŽI 138(137),1-2a.2bc+3.6-7ab.7c-8

Odp.: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Když procházím soužením, zachováváš mi život, proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku.
Odp.
. Zachraňuje mě tvá pravice. Hospodin pro mě dokončí, co začal. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp.


2. ČTENÍ Kol 2,12-14

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

Bratři!
Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili, jak velikou moc má Bůh, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.


EVANGELIUM Lk 11,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Jednoho dne se Ježíš modlil na nějakém místě. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: "Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky."
   Odpověděl jim: "Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuved' nás v pokušení." Řekl jim dále: "Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: 'Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje.
   Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o chléb, on mu dá kámen? Anebo když ho poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí! "

Milí bratři a sestry,

Obraz Hospodina v dnešním prvním čtení je velmi zvláštní: Nejprve se rozhoduje, že chce Sodomu a Gomoru zničit kvůli hříchu jejich obyvatel, ale Abrahámova přímluva jej jakoby přiměje, aby si zničení Sodomy a Gomory rozmyslel a svůj plán změnil. Právem nám mohou okamžitě vyvstat otázky: Je Bůh někdo, koho lze přemluvit?  A je méně milosrdný, než Abrahám? Je třeba ho modlitbou ukonejšit, aby se přestal hněvat?

A co je ještě podivnější: jakoby tato představa o Bohu byla ještě podpořena krátkým Ježíšovým podobenstvím o půjčení tří chlebů. Jakoby byl Bůh někdo, koho našimi modlitbami vlastně obtěžujeme, a kdo nám vyhoví jen proto, aby od nás měl pokoj.

Vzpomněl jsem si v souvislosti s dnešními texty na jedno vyobrazení, které jsem před pěti lety viděl v kostele v italském San Gimignanu: Rozhněvaný Bůh Otec drží v ruce blesk, který chce vrhnout na zem, ale u paty jeho trůnu klečí Pán Ježíš a ukazuje mu své rány; z druhé strany zcela symetricky klečí Panna Maria a stejným gestem ukazuje Otci svá ňadra, jimiž Ježíše jako dítě krmila. Smysl je jasný; je stejný, jako jeden verš ze známé mariánské písně, ve které Matku Boží prosíme: mateřskou nám lásku zjev, odvrať od nás Boží hněv.

Jenže takto to není; Syn a Matka Boží nejsou milosrdnější než Otec. Otec je pramen vší lásky a všeho milosrdenství, jeho opravdový obraz poznáváme v Ježíšově podobenství o marnotratném synu, a především v samotném Ježíši, tak jak to říká v Janově evangeliu Filipovi: ‚Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce‘.

Cílem dnešního Božího slova tedy není to, abychom si na základě něho udělali nějakou představu o tom, jaký je Otec-toho nám zjevuje Ježíš. Cílem je obrácení pozornosti k nám samým, k tomu, jak si ‚před Pánem stojíme‘- jako se o Abrahámovi v prvním čtení říká, že stál před Hospodinem.

Vzhledem k prvnímu čtení se to možná nejvíce týká toho, zda dokážeme být velkorysí jako Otec. Zda dokážeme vidět dobro i tam, kde zdánlivě žádné není, jako Hospodin nechtěl zničit Sodomu a Gomoru, jestliže se v ní najde alespoň deset spravedlivých.  Zda dokážeme přijímat a napodobovat Boží lásku ke každému jednotlivému člověku; a proto nikoho nevidět jako součást masy, ale tak, jak ho vidí Bůh.

Hlavní poselství je pak shrnuto v oněch Ježíšových slovech Proste a dostanete. Opravdový zájem o druhého nás má vést k upřímné a vytrvalé modlitbě – a to ne proto, abychom něco z Hospodina vymámili, ale opět kvůli správnému postoji našeho srdce. Vytrvalou modlitbou roste naše trpělivost, důvěra i vděčnost – a zároveň schopnost rozlišit, zda to, oč prosím, je opravdu dobré.

16. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Gn 18,1-10a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Hospodin se zjevil Abrahámovi v doubravě Mamre, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle - stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl:

    "Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?" Odpověděli: "Nuže, udělej, jak jsi řekl!"

    Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: "Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!" Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli.

    Zeptali se: "Kde je tvá žena Sára?" Odpověděl: "Tady ve stanu." (Hospodin) řekl: "Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna."

Žl 15(14),2-3a.3b-4.5bc

Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.

Odp.

Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.

Odp.

Nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!

Odp.

2. ČTENÍ Kol 1,24-28

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři!

    Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemné rozhodnutí, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemném rozhodnuti, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu.

    O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

EVANGELIUM Lk 10,38-42

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena, jménem Marta.

    Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!"

    Pán jí odpověděl: "Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věci. Jen málo je třeba, ano, jen jedno. Marie si vybrala nejlepší úděl, a ten jí nikdo nevezme."

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

První čtení i evangelium shodně hovoří o Božím navštívení. Scéna z prvního čtení, kde Abraháma a Sáru navštěvují tři tajemní muži, se ve východním křesťanství stala základem ikony Nejsvětější Trojice dávno předtím, než vznikla ona nejslavnější od Andreje Rubleva. Není důležité, zda jsou to andělé či někdo jiný, důležité je, že v nich navštěvuje Abraháma a Sáru sám Hospodin. Abrahám těmto třem tajemným osobám říká  ‘Pane, jestliže jsem nalezl přízeň ve Tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka‘. Všechno, co potom koná, příprava nejlepšího možného pohoštění, je prostředkem k tomu, aby ony muže zadržel, aby zůstali a nepřešli kolem, aby se uskutečnilo setkání. Proto také vzápětí obdrží radostnou zprávu, že Bůh ho do roka navštíví znovu jinou událostí, narozením zaslíbeného potomka.

První čtení nám takto poskytuje návod k porozumění dnešnímu evangeliu. Vůbec v něm nejde o to, že by kontemplace sama o sobě byla lepší než akce. Jde o to, že Martě hrozí zmeškání vzácného času Božího navštívení, že jí Ježíšova návštěva proteče mezi prsty, že Ježíš odejde, aniž by toto setkání něco důležitého znamenalo. Marta nedělá chybu v tom, že by neměla pro Ježíše nic chystat. Dělá chybu v tom, že pro své starosti s obsluhou zapomíná, kdo že to k nim do Betánie přišel na návštěvu. Vidí to, co je třeba nachystat, vidí, že jí její sestra nepomáhá, ale nevidí hosta. Její sestra naopak prožívá Ježíšovu návštěvu celou bytostí, nenechává si ujít ani chviličku jeho přítomnosti, a proto si, podle Ježíšových slov, vybírá lepší úděl.

Nepotkat se s časem Božího navštívení, minout Pána, který v určitých momentech života přechází kolem, je tragédie. Ježíš se nevnucuje, může být naším hostem jen tehdy, jestliže jej pozveme a neodmítneme. Pokud jej nepozveme a odmítneme, setkání se neuskuteční, neuskuteční se ani rozhovor a nesdělí poselství, které by jinak mohlo být orientací života k dobru na dlouhý čas dopředu. Zůstáváme tak sami se sebou, bez orientace, odkázáni na vlastní rozhodnutí. V Písmu svatém jsou velmi sugestivní obrazy zármutku nad tím, že se kdosi s Božím navštívením minul: v Písni písní nevěsta popisuje zoufalé hledání Ženicha, kterému včas nedokázala otevřít svou komůrku, když klepal, a on pak odbočil jinam. A jediné místo, kdy v evangeliích Ježíš pláče, je chvíle, kdy vjede do Jeruzaléma, a navzdory všemu vítání říká smutně: Srovnají Tě se zemí a s Tebou i Tvé děti, nenechají v Tobě kámen na kameni, neboť jsi nepoznalo čas Božího navštívení.

15. neděle v mezidobí C 2016

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

 Mojžíš řekl lidu:  "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."


Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.


EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Abychom správně pochopili smysl podobenství o milosrdném Samařanu, nestačí v něm vidět jen příklad heroické morálky a lásky k bližnímu, i když by tomu závěrečné Ježíšovo ‚jdi a jednej také tak‘ třeba nasvědčovalo. Pokud by to byl jen příklad k následování, apel typu Jednej jako Matka Tereza, mohli bychom právem odpovědět slovy prvního čtení, že tento příkaz je pro nás nesnadný a je příliš daleko od nás. Avšak už první čtení nenápadně naznačuje klíč ke čtení dnešního evangelia – blízko Tebe je to slovo, je v Tvých ústech a ve Tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.

Evangelium správně pochopíme až ve chvíli, kdy – zcela v tradici výkladu Písma v církvi- uvidíme v milosrdném Samařanu obraz samotného Krista Pána, věčného Slova, které se skutečně stává blízkým člověku, Bohem-s-námi. A v onom zraněném a oloupeném nikoli obraz někoho, o koho se máme starat, ale nás samé - přesně ve smyslu loga letošního roku Milosrdenství od Marka Rupnika, na kterém Ježíš nese zbitého a zraněného člověka na ramenou. A takové ztotožnění nebude tak jednoduché, neboť onen člověk je na tom opravdu špatně, je na tom tak, jak bychom si to sami u sebe nechtěli přiznat. Jde to s ním doslova z kopce, z Jeruzaléma do Jericha, ze svatého města na hoře do příkopové propadliny. A v určitém bodě tohoto sestupu je přemožen zlem, oloupen a uveden do naprosté pasivity, na pokraj smrti. A opravdu by smrtí skončil, kdyby se nenašel ten jediný, který má soucit – milosrdný Samařan, Ježíš. Je mu ho líto, s láskou dotaženou do nejmenších detailů se o něho postará a vrátí ho do života.

Ve chvílích, kdy si bytostně uvědomujeme naši bezmoc, naši ubitost a neschopnost udělat cokoli, natož něco dobrého, toto poselství velmi dobře chápeme. Abychom mohli udělat něco dobrého, a dokonce abychom mohli splnit přikázání lásky, musíme se sami napřed nechat Ježíšem ošetřit, nechat se vyléčit ze svých zranění. On, vtělené Slovo, je nám skutečně velmi blízko, je v našich ústech a v našem srdci, neboť v křtu a v Eucharistii nás se sebou spojuje a celý se nám dává. Jedině On svou mocí nás může uschopnit, abychom šli a konali také tak.

14. neděle v mezidobí C 2016

 1. ČTENÍ Iz 66,10-14c 

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."


Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 

      Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

      Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.


2. ČTENÍ Gal 6,14-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.


EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků) , poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Dvaasedmdesát Ježíšových učedníků se vrací ze své první mise a s uspokojením konstatuje: Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují v Tvém jménu! Asi nebudeme daleko od pravdy, když v těchto slovech zahlédneme určitou fascinací mocí, ne nepodobnou touze bratří Jakuba a Jana vládnout po Ježíšově boku v Jeho království jako první po něm. Ježíš jim v první části své odpovědi přisvědčuje: Skutečně, dal jsem vám moc šlapat na hady a štíry. Jenže vzápětí dodává: Neradujte se ani tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi.
Vláda nad démony je tedy jakýsi kladný vedlejší účinek života a konání v moci Kristově. Není to ale cíl; cílem je to, že jména učedníků jsou zapsána v nebi – což je metafora společenství s Bohem, plnosti života a lásky v lůně Nejsvětější Trojice, to vše, co tak krásnými obrazy popisuje prorok Izaiáš v prvním čtení.

Ježíšova odpověď učedníkům nás takto může přivést k pravdivému pohledu na motivy naší víry, na její cíle. K čemu vlastně chodím do kostela, k čemu se modlím a přijímám svátostí? Položíme-li si tyto otázky upřímně, můžeme s překvapením zjistit, že často zaměňujeme ony vedlejší účinky za cíl: jsme v tomto někdy velmi podobní romským rodičům, kteří nechávají své děti pokřtít v dobré víře, že je tak ochrání před nemocemi a vlivem duchů zemřelých předků. A ono zaměnění pozitivních vedlejších účinků za cíl může mít někdy velmi subtilní a svatě se tvářící podobu: věřím, praktikuji a modlím se, abych byl dobrý a láskyplný, abych měl dobré vztahy v rodině, abych našel vnitřní pokoj, ba dokonce totéž, co říká dvaasedmdesát učedníků: abych měl pod kontrolou zlo, které je ve mně i kolem mne, abych nad ním dokázal zvítězit. A Ježíš říká láskyplně a velkoryse i nám dnes: ano, i to získáte, ale nezapomeňte to hlavní: zapsání vašeho jména v nebi. To, co staré katechismy poněkud zjednodušeně nazývaly spásou duše: spojení s Otcem skrze Ježíše Krista v Duchu svatém, Život v plnosti a bez konce.