sobota 25. června 2016

13. neděle v mezidobí C 2016


1. ČTENÍ 1Král 19,16b.19-21

Čtení z první knihy Královské.
     Hospodin řekl Eliášovi: "Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"
     Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: "Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: "Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal."
     Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.



Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11
Odp.: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 5,1.13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
   To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.
   Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
   Chci říci toto: Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.



EVANGELIUM Lk 9,51-62
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby mu tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma.
   Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?"
   On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice.
   A jak šli, cestou mu někdo řekl: "Půjdu za tebou všude, kam půjdeš."
   Ježíš mu však odpověděl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: "Pojď za mnou!"
   On však řekl: "Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce."
   Odpověděl mu: "Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!"
   A ještě jiný řekl: "Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou."
   Ježíš mu však odpověděl: "Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,
V dnešním evangeliu jsme opět svědky napětí mezi novozákonní novostí evangelia ze strany Ježíše a starozákonním myšlením učedníků a lidí kolem Ježíše. V prvním případě střetu těchto dvou vidění věcí jistě dáme Ježíši nadšeně za pravdu a budeme hrdí na to, že jako lidé Nového Zákona také nechceme, aby na hříšnou vesnici padl z nebe oheň a síra, spontánně tu oceníme Ježíšovo novozákonní milosrdenství, lásku k nepřátelům a neodplácení zlého zlým. Avšak v případě pohřbu otce a rozloučení se s rodinou náš nadšený souhlas s Ježíšovým viděním věcí asi poněkud ochladne.  I zde se ale  jedná o novozákonní novost v konfrontaci s oním starozákonním, které s příchodem Ježíše končí.
Pro Starý Zákon byly rodinné vazby posvátné. V prvním čtení vidíme proroka Eliáše, který Elizeovi dovolil jít se rozloučit s otcem a matkou ještě před tím, než bude Eliáše následovat a učit se od něj - a tak se tedy Eliáš jeví jaksi lidsky milosrdnější než Ježíš. Pohřbívání nejbližších příbuzných pak bylo podle Zákona naprostým morálním imperativem, který měl mít přednost přede vším- spravedlivý Tobit v knize Tobiáš pohřbívá mrtvé, i když jeho příbuzní nejsou a navíc mu to působí problémy.
Ježíš však před toto vše klade následování sebe sama. Chce celého člověka pro sebe, nic před ním nemá mít přednost. A ačkoli nám tato jeho slova znějí jako tvrdá řeč, je to logický důsledek toho, že opravdu již přišlo Boží království, že stará smlouva pominula, a je tu nová – a to právě v Ježíšově osobě. Boží království, Nový Zákon, evangelium – to vše není jen zpráva o Ježíši nebo něco, co s Ježíšem přišlo, je to Ježíš sám. Slovo o ruce ne pluhu a ohlížení se zpět tedy neznamená jen jakousi osobní nostalgii po tom, co bylo dřív, ale touhu po návratu do Starého Zákona - to, před čím svatý Pavel v dnešním druhém čtení tolik varuje.

Vrátíme-li se však v tuto chvíli ze závratných výšin teologie zpátky na zem, můžeme si položit zcela praktickou a lidskou otázku: Je tedy Ježíš ničitel blízkých rodinných vztahů, chová se jako vůdcové některých sekt, které po předchozím vymytí mozku berou rodičům dorůstající děti ?  A odpověď zní ne, neboť přicházející Boží království v osobě Ježíšově do sebe lidské vztahy lásky nově pojímá, a neničí je, ale posouvá na vyšší rovinu, proměňuje je Ježíšovou láskou, posvěcuje je milostí Ducha svatého. Když někdo uzavře křesťanské manželství, neopouští Ježíše kvůli partnerovi, ale naopak, Ježíš sám je v jádru vztahu těchto dvou lidí. A totéž platí pro všechny ostatní vztahy, prožívané s Kristem a v Kristu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat