4. neděle  postní C 2016

1.ČTENÍ Joz 5,9a.10-12

Čtení z knihy Jozue.

Hospodin pravil Jozuovi: "Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu."  Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili Velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po Velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

Žl 34 (33),2-3.4-5.6-7 Odp.: 9a

Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.

Odp.

Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno! Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, vysvobodil mě ze všech mých obav.

Odp.

Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, pomohl mu ve všech jeho strastech.

Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 5,17-21

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři!

Když se někdo stal křesťanem, je to nový tvor. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh.

Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

EVANGELIUM Lk 15,1-3.11-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: "Přijímá hříšníky a jí s nimi! " Pověděl jim tedy toto podobenství:  "Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: 'Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.' On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad, a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedal. Tu šel do sebe a řekl: 'Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!' Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už nejsem hoden, abych se nazýval tvým synem.' Ale otec nařídil služebníkům: 'Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!' A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: 'Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.' Tu se ( starší syn ) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: 'Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!'  Otec mu odpověděl: 'Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.' "

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Svatý Pavel ve druhém listu do Korintu definuje hlavní úkol apoštola takto: Bůh nás pověřil kázáním o usmíření. Apoštol tu není zejména a hlavně proto, aby učil pravdám o Bohu nebo nějakému morálnímu učení, jako cestě k dobrému životu-toto poslední koneckonců činí téměř všechny jiné náboženské a filosofické systémy od antiky výše. Specifikem křesťanského hlásání je však odpuštění hříchů. Pavel chce svým kázáním v první řadě oznámit Boží odpuštění skrze Ježíšovu oběť- a také vyzývat k obrácení, tedy přijetí tohoto Božího odpuštění. Pavel také v textu dnešního druhého čtení velmi silně zdůrazňuje, že hlásání o odpuštění není hlásáno jako nějaká zprostředkovaná pravda, ke které se apoštolové sami dobrali, přemýšlejíce o Ježíšovu učení. Ten, který smíření hlásá, vlastně propůjčuje ústa samému Pánu, který takto sám volá člověka k usmíření. V ekumenickém překladu Bible je tato skutečnost ještě mnohem více patrná než v liturgickém: Bůh vám domlouvá našimi ústy: na místě Kristově vás prosíme, nechte se usmířit s Bohem!

V evangeliu pak nacházíme důvody, proč je tento rozměr hlásání tak důležitý: Bůh touží po návratu člověka do Jeho náručí, prožívá opravdovou vnitřní bolest, jestliže se jedno z Jeho dětí vzdálí z Jeho domu - tedy z okruhu Jeho lásky. Další skutečností je naprosto jasná výpověď o tom, že útěk z Otcova doma nakonec nevede ani ke svobodě, ani ke štěstí, ani k životu. Falešné zdání naprosté nezávislosti a možnosti si užívat, jemuž mladší syn podlehl, je vlastně návnadou, která vede k chycení do pasti nesvobody a nakonec ke zničení lidské důstojnosti – sugestivně v podobenství vyjádřeného obrazem synova přání sdílet potravu s vepři, - což byli pro lid Izraele nečistí tvorové -aby vůbec zůstal naživu.

A nakonec nám postava staršího bratra může připomenout, že Pavlova výzva ke smíření s Bohem platí naprosto všem, i tomu, kdo se domnívá, že je před Hospodinem spravedlivý. K obrácení a návratu jsme vyzvání i my, kteří můžeme sami o sobě nabýt nebezpečného dojmu, že jsme dobrými křesťany- vždyť přece i v dnešní hektické a sekularizované době si vždycky najdeme v neděli čas k chození do kostela, a to je přece velká věc, nejsme jako ti ostatní, kteří tráví nedělní dopoledne v supermarketu či dokonce v práci. Všichni potřebujeme obrácení, všichni máme nějaké slabosti, všichni na různou dobu a vzdálenost čas od času utíkáme z Otcova domu,  z dosahu Jeho lásky, zlákáni vějičkou falešné svobody. Radostnou zvěstí dnešní neděle je otevřená Otcova náruč. Nechme se usmířit s Bohem!