3. neděle adventní C 2015

1. ČTENÍ Sof 3,14-18a

Čtení z knihy proroka Sofoniáše.

   Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin izraelským králem, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: Neboj se, Sióne, ať nejsou tvoje ruce malátné! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz, plesá nad tebou v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou jásá jako ve dnech svátku.

Iz 12,2-3.4bcd.5-6 Odp.: 6

Odp.: Plesejte a jásejte,neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Odp.

oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména!

Odp.

Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.

Odp.

2. ČTENÍ Flp 4,4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.

Bratři!

   Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním.

   Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

EVANGELIUM Lk 3,10-18

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Lidé se ptali Jana (Křtitele): „Co máme dělat?“

   Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“

   Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil (obilí) na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“

    Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal mu radostnou zvěst.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

    Dnešní neděle je Radostná a radost je hlavním tématem prvního i druhého čtení. Dnešní evangelium však na první poslech takto vůbec nepůsobí. Pokud by do něho byly zahrnuty i verše bezprostředně předcházející, a pokud bych je pronesl s patřičným patosem, pochybuji, že by to v komkoli  z nás nějakou radost vzbudilo. Působilo by to spíš jako studená sprcha. Jan Křtitel hovoří cosi o zmijím plemeni, o sekeře na kořeni stromu, který nenese ovoce a bude tedy brzy vyťat a hozen do ohně, o pálení plev ohněm neuhasitelným. Není divu, že se lidé ptají Co máme dělat? Můžeme si domyslet, že je to otázka plná úzkosti. Přesto je dnešní evangelium zakončeno paradoxním tvrzením Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal jim radostnou zvěst.

    Další zvláštnost nacházíme ve druhém čtení. Sv. Pavel Filipany vybízí k radosti, vlastně jim ji přikazuje. Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se! Opět je v tom cosi těžko pochopitelného: jak je možné přikázat radost, vždyť je to něco spontánního, co člověku za určitých okolností vytryskne ze srdce, ale jak je možné si ji přikázat ve chvíli, kdy člověk zažívá zármutek a úzkost?

     Zdá se, že zde jde o správné pochopení pojmu křesťanské radosti. Dnešní texty nám napovídají, že nejde ani tak o emoci, o cosi prchavého a vyvolaného vnějším impulsem, ale o jakýsi základní životní postoj či pocit křesťana, jakási základní vlastnost obyvatele Božího království. Jde o cosi, co má něco bytostně společného s pokojem, přesně tím, o kterém hovoří opět svatý Pavel: Boží pokoj, převyšující všechno poznání. Tato radost je zaprvé plodem vědomí, že Boží království je již zde, že přišlo s Ježíšem. Proto Jan Křtitel skutečně hlásá radostnou zvěst, i když je jeho kázání drsné. Jádrem jeho kázání nejsou hrozby, ale skutečnost příchodu Ježíše, který brzo vysvobodí svůj lid. Zadruhé je ona křesťanská radost plodem obrácení. Proto na ně Jan Křtitel klade takový důraz. Právě ono je vstupenkou do Božího království. Kdo se nechal pokřtít, musí žít jako nový člověk, musí se zříci zla a snažit se konat dobro, a to velmi konkrétně, podle jeho stavu a zaměstnání - právě tak, jak to Jan Křtitel radí jednotlivým skupinám lidí.

     Právě s tímto posledním máme jistě zkušenost i na obecně lidské rovině - kdo kolem sebe rozsévá dobro a lásku, kdo má čisté svědomí, zakouší radost a pokoj v srdci jako jakýsi setrvalý stav za vším, co prožívá, i když není ušetřen lidských trápení a bolestí.

    A pravda tohoto konstatování vychází najevo i z opačného pohledu. Člověk, který je výrazně ovlivněn zlem, nebo je jím přímo spoután, je smutný. A opět se zde nejedná o okamžitý smutek jako reakci na jednotlivou životní událost, ale o jakýsi bytostný smutek, jako základní stav duše. Tento smutek má cosi společného s popřením života a lásky, s bezvýchodným uzavřením se do sebe. Často se navenek projevuje ironií a skepsí vůči všemu dobrému, přesvědčením, že člověk je v jádru špatný a že dobro je naivní představa lidí, kteří ještě nedospěli a nezakusili život v celé jeho syrovosti. Je to stav duše, vyjádřitelný slovy jisté poměrně tragické postavy z jednoho filmu švédského režiséra Ingmara Bergmana: Svět jde do háje a já se starám sám o sebe.

   Kéž nám tedy, milí bratři a sestry, zbytek adventní doby pomůže k tomu, abychom se dokázali radikálně rozloučit se vším, co k tomuto bytostnému smutku vede. Kéž znovu z celého srdce přijmeme přicházející království, kéž neseme ovoce obrácení, aby přišla i radost a pokoj.