17. neděle v mezidobí B 2015




1. ČTENÍ 2 Král 4, 42-44
Budou jíst, a ještě zbude.

Čtení z druhé knihy Královské.
   Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži ( Elizeovi ) chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl (svému služebníku): "Dej to lidem, ať se najedí!" Služebník mu odpověděl: "jak mám tohle dát stovce lidí?"
   Elizeus řekl: "Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude." Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.


Žl 145 (144), 10-11. 15-16. 17-18 Odp.: srv. 16
Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají; všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 4, 1-6
Jedno tělo, jeden Pán, jedna víra, jeden křest.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
    Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.
    Jen jedno je ( ono tajemné ) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.


EVANGELIUM Jan 6, 1-15
Ježíš rozdělil sedícím, kolik kdo chtěl.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Ježíš odešel na druhou stranu moře Galilejského neboli Tiberiadského. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky.
    Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat.
    Filip mu odpověděl: "Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo."
    Jeden z jeho učedníků - Ondřej, bratr Šimona Petra mu řekl: "Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co to je pro tolik lidí?" Ježíš řekl: "Postarejte se, ať se lidé posadí!" Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.
    Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: "Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!" Sebrali je tedy, a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: "To je jisté ten Prorok, který má přijít na svět!"
    Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium je jakýmsi průvodcem v situacích, kdy se ve víře rozhodujeme k vykonání nějaké obtížné věci.  Všimněme si, že na začátku je Ježíšova iniciativa: dialog s učedníky začíná on. Kdyby Filipovi nenaznačil, že je potřeba se postarat o zástup lidí, pravděpodobně by to samotné učedníky ani nenapadlo. Na počátku je tedy Ježíšův impuls k tomu, aby učedníci něco udělali ve prospěch lidí, kteří jsou kolem a potřebují nasytit.

Apoštolové tuto výzvu vezmou vážně a dělají pak velmi moudrou a chvályhodnou věc: nevrhají se do věci po hlavě, ale hodnotí situaci. Filip odhaduje, kolik by bylo potřeba jídla, a Ondřej zjišťuje, co je momentálně k dispozici. A pak Ježíšovi předkládají výsledek: Co je to pro tolik lidí? Ale přesto jen prostě nekonstatují, že něco takového není možné, takže Ježíši, promiň, nemá to cenu, ať jdou lidé domů. Ani nezačnou dělit chléb a ryby na mikroskopické kousky a rozdávat-jsou vedeni zdravým rozumem, ale i vírou. Vidí sice, že není v jejich silách s hladem lidí cokoli udělat.  Situaci však předkládají Ježíši s otazníkem na konci, dialog pokračuje. Co se, tedy, Pane, teď má stát, když věci stojí takto?

A Ježíš reaguje poměrně jednoznačně: dává příkaz k tomu, aby se lidé posadili, tedy jinými slovy, neposílá je pryč, nasycení se tedy bude konat. A pak činí neméně jednoznačnou věc: ono lidské málo, které mají učedníci k dispozici, musí projít jeho rukama. A tehdy učedníci zjistí, že se stal mocný čin-když je Ježíš motivoval k čemusi, na co neměli, ale co přesto ve víře přijali, bylo to nakonec Jeho dílo.

Je dobré si všimnout, kolik rizik se skrývá za jednotlivými fázemi příběhu- a kolik jich tedy může čekat i na nás: učedníci se mohli do úkolu vrhnout bez rozmyslu, jenom s tím, že si to tak nějak Ježíš přeje, tak zatneme zuby a uděláme to. Nebo mohli použít zdravý rozum, ale bez víry, a do celé věci se vůbec nepouštět. Je velmi důležité si znovu uvědomit, že jejich rozhodování se dálo ve stálém  rozhovoru s Ježíšem. Všechno, o čem přemýšlejí, Ježíši sdělují, čekají na jeho odpověď a zařizují se podle ní. Byť z jiných míst v evangeliu víme, jak špatně učedníci Ježíše chápali a jak se často zachovali úplně jinak, než by bylo správné, v dnešní perikopě jsou jednoznačně kladnými hrdiny, oplývajícími vírou a moudrostí. Kéž si z nich takto dokážeme vzít příklad. 

16. neděle v mezidobí B 2015

1. ČTENÍ Jer 23, 1-6
Já sám shromáždím zbytky svého stáda a vzbudím nad nimi pastýře.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
    "Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu" - praví Hospodin.
   Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: "Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků" - praví Hospodin. "Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se.
   Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí" - praví Hospodin.
   "Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí.
    To je jméno, kterým ho budou nazývat: 'Hospodin je naše spravedlnost'."


Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5. 6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 2, 13-18
Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
Bratři!
    Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví.
    Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila - když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.
    A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.


EVANGELIUM Mk 6, 30-34
Byli jako ovce bez pastýře.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: "Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte." Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.
    Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi.
    Když ( Ježíš ) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Milí bratři a sestry,

Kázání proti špatným pastýřům se v prorockých spisech Starého Zákona vyskytuje poměrně často. Podobná pasáž jako v dnešním prvním čtení u proroka Jeremiáše je i ve 34 kapitole proroka Ezechiele. Je to možná nejznámější text tohoto typu. Ezechiel velmi sugestivními slovy popisuje, jak pastýři ničí sobě svěřené stádo, protože nepasou je, ale samy sebe. Toto praví Panovník Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe. Což pastýři nemají pást ovce?  ³ Pojídáte tuk, oblékáte se vlnou, porážíte vykrmené, ale ovce nepasete.  ⁴ Neduživé jste neposílili, nemocné jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově.  ⁵ Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře; staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny.  ⁶ Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral.

Pastýři ovce využívají pro sebe, pro své dobro, ale nestarají se o ně. Těmto špatným pastýřům je adresováno slovo proroka o tom, že Hospodin sám se stáda ujme a bude je pást, protože je mu ho líto. Hospodinova láska a soucit se zanedbaným stádem způsobí, že Pán sám slíbí, že přijde a o ovce se postará. Přesně tento postoj a pohled vidíme v evangeliu – Ježíš vidí zástupy a je jat lítostí, protože jsou jako ovce bez pastýře.

Výpověď dnešního evangelia nás může vést ke zpytování svědomí – nejen nás, kteří máme pastýřskou roli skrze svátost svěcení, ale pro všechny, kteří za někoho nesou zodpovědnost-ať již se jedná o vlastní rodinu, podřízené v práci nebo někoho jiného. Můžeme se ptát, zda své role toho, kdo se stará, nezneužíváme pro svůj vlastní prospěch. A ještě také-nejsme lhostejní? Nenecháváme ve jménu zachování svobody ty, za které máme zodpovědnost, chodit na místa, kde nemohou nalézt život, kde se skutečně stanou vysílenými a skleslými? Toto je možná velké pokušení naší doby-dáváme si veliký pozor na to, abychom druhé neumravňovali a nemanipulovali jejich svědomím, jenže pak už nedokážeme říci ani slůvko o tom, že ne vše, co je možné udělat, je také správné a dobré.

Abychom něco v tomto ohledu mohli napravit, je možná nejprve nutné prosit Pána, abychom měli stejný postoj jako On – postoj soucitné lásky, která dává život a pečuje o něj. Budeme-li tento postoj mít, naše péče o ty, kteří jsou nám svěřeni, bude právě taková, jakou má Bůh na mysli – taková , jako by se staral On sám. 

Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 2015

PRVNÍ ČTENÍ Iz 61, 1 - 3a
Hospodin mě pomazal a poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti.


Žl 117 (116), 1. 2 Odp.: Mk 16, 15
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.


DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4, 1 - 2. 5 - 7
Kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaší služebníci.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
    Bratři!
    Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.
    Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
    Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

EVANGELIUM Lk 10, 1 - 9
Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    " Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám.
    V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!'

Milí bratři a sestry,

Tématem všech liturgických textů ke slavnosti svatých Cyrila a Metoděje je hlásání evangelia. V dnešní promluvě bych se chtěl zaměřit na druhé čtení ze druhého listu Korintským, které ukazuje na některá úskalí, se kterými se může setkat hlasatel Ježíšovy radostné zvěsti.

Svatý Pavel v první větě říká:     Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Pokušení malomyslnosti může být v dnešní době velmi veliké. Všude kolem sebe vidíme, že na křesťanství už evropská civilizace neslyší, a dokonce se často nechce přiznat ani k tomu, že ji po tisíce let formovalo. Vidíme, jak je obtížné předávat víru i ve vlastní rodině. Bylo by velmi snadné rezignovat, říct si, že už to nemá cenu, že protiproud sekularizace je příliš silný, a že mu nelze odolat, ať děláme co děláme. Svatý Pavel jistě není naivní optimista – na to si při svém vlastním hlásání evangelia zažil až příliš. Ale říká nám o tom, kde můžeme najít zdroj povzbuzení: nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milostivě pomáhá. Pavel má otevřené oči pro Boží pomoc, uprostřed všech těžkostí. Vidí, že Bůh, který ho k hlásání evangelia povolal, ho neopustil, že ho nenechal na holičkách, že působí s ním. Je důležité mít tuto zkušenost, zažitou na vlastní kůži. Je důležité vidět malé zázraky, které Bůh koná, když se snažíme být s Ním a své křesťanství žít a svědčit o něm. Pak nemusíme propadat malomyslnosti-máme vnitřní poznání o tom, že nakonec je vše v Božích rukou, že i to, co vypadá beznadějně, je součástí Božího plánu lásky se světem a člověkem.

Další pokušení, související s oním prvním, by se dalo nazvat pokušení kalkulace. Pavel mu odolává: nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně. Tváří v tvář těžkostem křesťanského života a hlásání nás může napadnout, jestli bychom tomu všemu nemohli trochu pomoci a evangelium trochu přizpůsobit, naředit ho a vyrobit jakousi jeho přijatelnější, soft verzi, ve smyslu Vždyť on to Pán Ježíš vlastně tak nemyslel. Máme za to, že pak by snad bylo - promiňte mi ten výraz -,  více user friendly, neboli uživatelsky přítulnější.

Svatý Pavel říká, že bychom pak ale hráli falešnou hru –nejen s Ježíšovým evangeliem, ale i s lidmi, kteří jej mají slyšet. Je třeba hlásat Ježíšovo evangelium, neztenčené a nezředěné, ne naše vlastní, neboť bychom se stali ideology mezi mnoha jinými, a naše hlásání by nakonec bylo výrazem skryté touhy ovládat druhé, nebo prostě být populární. Nehlásáme sebe, ale Krista, říká Pavel, kážeme, že On je Pán.

Závěr druhého čtení je velmi osvobozující. Máme poklad víry v nádobě hliněné, říká svatý Pavel. Máme hlásat nezkrácené evangelium a nepropadat přitom malomyslnosti, ale jsme hliněná nádoba. Jsme a budeme i v tomto smyslu vždy služebníci neužiteční, vždy trochu málo odvážní, vždy trochu malomyslní a ochotní ke kompromisům, vždy budeme přísnost absolutního Ježíšova nároku trochu ředit. Ale ona nesmírná moc není z nás, naštěstí - Kristovo evangelium je zde stále, je stále přítomné a živé od doby, kdy k nám přišli svatí Cyril a Metoděj- i přes slabosti a selhání všech generací křesťanů. Proto máme jistou naději i do budoucna.